Škola je prostředím, ve kterém dítě tráví podstatnou část svého života. Má vliv na jeho psychický i osobnostní růst. Odehrává se zde mnoho klíčových okamžiků, proto je uzpůsobení vzdělávacích cílů tomuto rozvoji tak zásadní.
Vycházíme z hluboké znalosti psychiky dětí a respektujeme potřeby i zákonitosti jejich vývoje. Snažíme se dostat do souladu vzdělávání a výchovu, školní povinnosti a činorodé zájmy dítěte, cíle učitelů a potřeby žáků. Výuka matematiky Hejného metodou tak plnohodnotně využívá potenciál osobnosti žáka a zároveň podporuje, motivuje a usměrňuje její růst.
Novost školního prostředí, nároky a požadavky, které se na žáky kladou od začátku školní docházky, je vede k vzájemné komunikaci a spolupráci. Vědomě i podvědomě vzniká potřeba sounáležitosti a solidarity, společných postojů a postupů. Školní třídy jsou tak místem, kde vznikají a kde se formují základy sociálního chování a života žáků.
Hlavním nositelem školních nároků a povinností je učitel, jehož role je pro toto formování klíčová. V běžném vyučování je nejčastěji tato role dominantní a v některých případech až nátlaková. Přirozenou reakcí kolektivu žáků je strategie upnutí se na autoritu, strategie přizpůsobit se a případně strategie revolty či odboje. Dlouhodobé preferování tohoto přístupu učitele vede často k deformaci společenských postojů a chování žáků. Ty se budou přenášet do jejich života nad rámec školní docházky se všemi negativními společenskými důsledky.
Hejného metoda oproti standardnímu školnímu vyučování výrazně mění postavení a úlohu učitele i kolektivu žáků. Učitel ztrácí dominanci a stává se hlavně organizátorem duševní práce dětí, která ve velkém rozsahu probíhá prostřednictvím komunikace. Tento postup je přínosný pro rozvoj matematického vzdělání a zároveň žádoucím způsobem rozvíjí sociální kompetence.
Děti jsou pozorné a vnímavé ke svým spolužákům. Při vzájemném vysvětlování jsou vedeny k tomu, aby se snažily pochopit, jak přemýšlí ostatní a proč došlo k chybě. To vede k lepšímu vzájemnému porozumění.
Názory a nápady spolužáků jsou využívány k inspiraci nebo rozšíření vlastních myšlenek.
Vedeme děti k tomu, aby diskutovaly kultivovaně a věcně. Spory a omyly využíváme k rozvoji celého kolektivu. Děti tak často zažijí, že většina nemusí mít vždy pravdu. Podporujeme různost názorů.
Snažíme se vést děti k tomu, aby autoritu vnímaly jako tvůrce příjemného a tvůrčího pracovního prostředí pro aktivity kolektivu a jeho členů.
Děti jsou vedeny k sebepoznání a sebehodnocení (např. pomocí gradovaných testů).
Hejného metoda nechává podstatu tvůrčí matematické práce na dítěti. Matematické objevy a úspěchy jsou výsledkem jeho vlastní činnosti nebo se objevují v rámci komunikace se spolužáky. Žák si sám může ve výrazné míře volit obtížnost a rozsah problémů, které řeší, později třeba obtížnost domácích úkolů nebo písemných prací. Učitel jeho práci neřídí, ale podporuje.
Důležité je, že tempo, směr a rozsah práce si žák do velké míry určuje sám. To je příznivé nejen pro budování matematického poznání, ale i pro zachování a oživení možnosti rozvíjet se a zdokonalovat. Hejného metoda vyučování matematiky se snaží podporovat neutuchající touhu po poznání, touhu rozvíjet se, která bývá potlačena s nástupem puberty ignorováním změn vnitřní motivace dítěte. Zároveň může pozitivně ovlivnit celoživotní strategii dítěte.
Když vyučování vychází ze zkušeností dítěte a tyto zkušenosti jsou konfrontovány s názory spolužáků, žák lépe vnímá obsah učiva. Také ho porovnává se svými osobními názory a postoji, tedy i se svým individuálním systémem mravních hodnot.
Naopak vyučování založené na mechanickém propojování formálních poznatků, představ a zápisů nevede dítě k přemýšlení nad vlastním žebříčkem mravních hodnot. Podvést kamaráda považuje za amorální každé dítě, ale opisování při těžké písemce je přijatelné, když má přece za cíl získat přiměřenou známku ve světě formálních vědomostí. To už je totiž svět odtržený od reality. Skutečný život, jeho pravidla a morálka se oddělují od zvláštního světa školních povinností a poznatků.
Školní prostředí je místem, kde se nejvýrazněji budují a rozvíjejí pracovní i sociální návyky dětí měnících se později na dospělé občany. To, že v naší společnosti úroveň znalostí výrazně převyšuje úroveň mravní, je o mnoho vážnější problém než vyučování matematiky. Náš příklad ale ukazuje, že dobré vyučování může i v této oblasti výrazně pomáhat.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
