Rozhovor s Danuší Nerudovou se zaměřil na zlepšení postavení žen v české společnosti a boj se stereotypy, kterým jsou ženy často vystaveny.
Rozhovor vznikal na konci března na symbolickém místě, v brněnském Janáčkově divadle, kde před druhým kolem Danuše Nerudová pozdějšího vítěze voleb Petra Pavla podpořila.
Vaši rodiče byli výpočetní technici, nasměrovala vás jejich profese k exaktním vědám?
Na gymnáziu jsem toužila po novinářské profesi, ale rodiče mi to rozmluvili. Pak se moje budoucnost zvrhla k číslům. Naši jako výpočetní technici měli přístup k počítačům, pamatuju si slušovická písíčka, počítače s barevným monitorem, v té době stály tuším sto tisíc. Počítač jsme měli doma opravdu poměrně brzy. Ale když dneska vidím svoje syny, mám pocit, že jsem počítačově naprosto negramotná. Z toho, co zvládnou, mi klesá brada, v oblasti počítačů i sociálních sítí nás s manželem mnohdy vyučuje mladší syn.
Ptám se i proto, že dnešní maturanti si mnohem častěji volí tzv. měkké obory, že se exaktních věd a matematiky bojí.
My matiku neumíme učit, nedokážeme ji dětem zprostředkovat tak, aby je zajímala, aby chápaly, k čemu je jim dobrá. Mám podobnou zkušenost se starším synem. Jasně, některé věci se musí dítě naučit nazpaměť, přesto by matematika měla být hlavně postavena na rozvíjení logického myšlení, ne na učení prefabrikovaných řešení. Mladšího syna jsme proto dali do školy, kde se vyučovala matematika podle Hejného metody (metoda založená na respektování dvanácti klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí – pozn. aut.), to je tak neuvěřitelný rozdíl! Samozřejmě to klade vyšší nároky na pedagogy, ale syn díky tomu dokáže řešit daleko složitější úlohy a matematika je pro něj neustálým dobrodružstvím, ne jen biflováním a drilem.
Deník Ženy, duben 2023, strany 6 - 11
