Matematika je pro mnoho lidí strašákem. O tom svědčí i odpor, který vyvolávají debaty o povinné maturitě z tohoto předmětu. Matematikové otec a syn Vít a Milan Hejní se rozhodli udělat z často nenáviděného předmětu zábavu. Jak funguje kontroverzní Hejného metoda v praxi?
„Výuka spočívá v tom, že si děti mají na řešení různých úkolů přijít samy. V každé třídě jsou nadanější děti a ty potom správné řešení vysvětlují ostatním. Rychlejší pomáhají slabším, spolupracují jako kamarádi, konzultují výsledky a když si navzájem najdou chybu, učí se argumentovat,“ popisuje Hana Sopuchová, která Hejného metodu učí na Základní škole Nový Jičín, Komenského 68.
Například násobilka se řeší prostřednictvím takzvaných násobilkových čtverců, prostřednictvím hry autobus či krokováním se učí sčítání a odčítání, autobusové linky slouží k představení problematiky grafů, krychlové stavby přispívají k prostorové představivosti apod.
„Na dvojce a šestce si například vysvětlíme, jak funguje násobilka, že je to opakované sčítání. Potom mají děti násobkovou tabulku, kde si hledají výsledky různých příkladů až do stovky. Výstupem třetí třídy je, aby se v násobilce orientovaly, protože potom ji budou hodně potřebovat. Když v pololetí třeťákům řeknu, že kdo chce, může si k ruce vzít tabulku, většinou nemají zájem. Chtějí se násobilku naučit sami a závodí, kdo ji bude umět dřív, protože vědí, že pak budou řešit úkoly mnohem rychleji,“ přibližuje Hana Sopuchová.
Například prostřednictvím hry Krokování se dítě učí sčítat, odčítat, chápat rovnice, absolutní hodnotu a záporná čísla.
5 – 3 = ?
Převedení příkladu do Krokování: ››››› | ‹‹‹ = 2
Šipka doprava znamená krok dopředu, šipka doleva krok dozadu, čára je pokyn zastav se. Dítě si tedy příklad představí tak, že má udělat pět kroků dopředu, potom se zastavit a udělat tři kroky zpátky.
Mezi výhody tohoto způsobu výuky patří podpora matematiky jako celku vzájemně propojených, nikoli izolovaných, zákonitostí. Dítě si tak vytváří představu o využití matematiky v běžném životě a rozvíjí se jeho argumentační schopnosti, což může následně využít i v dalších předmětech.
...
Zdaleka ne všichni přijímají Hejného metodu s povděkem. Největší obavy se týkají toho, že děti nebudou schopné zvládnout přijímací zkoušky na střední školu a následně se přizpůsobit středoškolské výuce matematiky. Hejného metoda totiž končí na základní škole.
Hana Sopuchová ovšem tyto obavy nesdílí. „Jestliže si děti přenesou návyk nebát se poprat s úkolem a dívat se na úlohy nejen přes vzorečky, ale i přes praktické věci, tak jsou výborné i na střední škole. Když nám šli žáci do šesté třídy na víceleté gymnázium, tak čtyři z nich se v rámci přijímacích zkoušek umístili v první desítce nejlepších. Podíváme-li se na příjímací zkoušky na střední školu, tak polovina úloh je logických a děti je díky Hejnému umí řešit,“ říká.
Kritická je i domněnka, že výuka, která klade důraz hlavně na aktivitu žáka, zdržuje a žáci tak zaostávají nad svými vrstevníky, kteří se učí klasicky.
„Vždycky platí, že učitel musí metodu přizpůsobit reálným podmínkám ve třídě. Pokud některé děti nezvládají logické úlohy, pracují více v klasické sloupečkové matematice nebo mají radši jiná Hejného prostředí, třeba krychlové stavby, čímž získávají představu o obsahu a obvodu a prostorovou představivost, nebo počítání s penězi,“ komentuje Hana Sopuchová.
Hlavní obavy se týkají toho, že zatím neexistuje vypovídající a dlouhodobé srovnání toho, jak se na středních školách daří dětem, které se na základní škole učily matematiku klasicky a těm, které se učily podle Hejného.
Několik průzkumů ovšem existuje. Společnost Kalibro Projekt otestovala v roce 2018 čtyři tisíce žáků pátých tříd. Výsledky neprokázaly, že by výuka matematiky podle učebnic prof. Hejného měla negativní dopad na jejich úspěšnost v testech.
Naopak, v testech z matematiky i z ostatních sledovaných předmětů dosahovali tito žáci o něco lepších výsledků. Zásluhy samozřejmě nelze připisovat jen Hejného metodě, do výsledků se totiž promítá i kvalita učitelů, rodinného zázemí a další faktory. Také šetření České školní inspekce naznačuje, že děti vyučované Hejného metodou jsou minimálně srovnatelné s dětmi vyučovanými tradičně.
„I kdybych přešla na školu, kde se Hejný neučí, už nikdy bych se nechtěla vrátit k úplně klasické verzi matematiky. Pořád bych dětem podsouvala logické úlohy. Ta radost z objevů je skvělá. Stává se, že děti zůstanou na koberci a celou přestávku řeší úkol, na který prostě chtějí přijít,“ uzavírá Hana Sopuchová.
Zdroj: https://zena-in.cz/clanek/zpusob-jak-milovat-matematiku-hejneho-metoda-pod-drobnohledem
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
