Sandra Holáková je učitelka matematiky. Matematiky podle Hejného. Ale kromě počítání jí jde i o to, aby se z dětí staly nekonfliktní, ale samostatné bytosti. „Přínos metody vidím bezesporu i v osobnostně-sociálním rozvoji každého dítěte. Tím spíš, že vím, že některé děti jsou na tom matematicky dobře, ale jejich sociální vývoj není na stejné úrovni jako vývoj kognitivní,“ říká.
Jedna z výtek vůči Hejného metodě bývá: Není z toho zmatek, když každé dítě říká, co ho napadne, a učitel neřekne, co je správně, a co ne?
Zmatek to může způsobovat u dětí, které si ještě nevěří. Proto je důležité vytvořit ve třídě bezpečné prostředí, ve kterém se děti nebojí klást otázky a vyjadřovat svoje myšlenky.
Další námitkou bývá, že výuka matematiky je ve skutečnosti upozaděna na úkor řešení vztahů a socializace…
Mám jistotu v tom, že s úlohami, které řešíme a jak je řešíme, má každý z žáků dost prostoru přemýšlet a rozvíjet se dál. Mým cílem je rozvíjet u dětí kvalitu myšlení, kterou prokazují hloubkou svých argumentů v diskusi. Ale přínos metody vidím bezesporu i v osobnostně-sociálním rozvoji každého dítěte. Tím spíš, že vím, že některé děti jsou na tom matematicky dobře, ale jejich sociální vývoj není na stejné úrovni jako vývoj kognitivní.
Jaké další benefity metody Hejného kromě rozvoje matematického myšlení byste tedy vyzdvihla?
Děti se učí kriticky myslet, kultivovaně sdělovat svůj názor a dovolí si souhlasit nebo nesouhlasit s názorem druhého člověka. Jednoduše učí se to, co potřebují, aby se z nich nestal snadno manipulovatelný člověk, který jen poslouchá příkazy jiných.
Třídu učíte druhým rokem, převzala jste je, když byli ve třetí. Vidíte nějaký posun i v sociálních dovednostech?
Občas se ve třídě vyskytly i manipulativní situace, kdy byli schopni být jako stádo ovcí a jít dělat to, co řekne jeden člověk. Takové situace by mohly v budoucnu směřovat k šikaně. U některých jedinců je skok obrovský, u někoho jsou to zatím krůčky, ale posun vnímám u každého z nich.
Jaká byla hodina, kterou jsem měla možnost zažít, oproti jiným?
Tématem byly zlomky. Řešili jsme je nejdřív ve formě slovní úlohy, kde děti pracovaly s čísly, neměly problém zapsat jednu dvanáctinu, grafické řešení do koláče, aritmetické počítání. Zkoušejí si různé způsoby, jak přijít na výsledek. Ten poznatek, který si z hodiny odnáší, není jeden konkrétní vzoreček, ale schéma, které se jim bude hodit pro další práci. V Hejného metodě jsou úlohy koncipovány tak, že jdeme jakoby ve spirále, vracíme se k nim, takže všichni mají šanci si na to taky přijít. Čím víc dětí nový poznatek přijalo, tím častěji se bude objevovat při řešení ve skupině nebo při prezentaci, až si ho osvojí všichni a začnou ho používat.
Většinu hodiny se pracovalo v týmech… proč je to podle vás dobré?
Nechat děti spolupracovat je samozřejmě riskantní – hrozí konflikt, nedorozumění. Ale v tom je to právě cenné, protože aby došli k výsledku, musí konflikty překonat. Když mají dva lidé různý názor, často převáží názor toho, kdo ho umí hlasitěji prosadit. V matematice uspěje ten, kdo objeví matematickou pravdu a dokáže logicky argumentovat. Často pak ve třídě slyším: „Máš pravdu. Teď vidím, že jsem udělal chybu“ nebo „Chápu, teď souhlasím.“
Učíte sedmým rokem, od začátku jste učila takhle?
Hned od začátku jsem se snažila jít v konstruktivistickém směru, tedy nechat děti, ať na věci samy přichází, ale i mně trvalo, než jsem odhodila svoji autoritativnost. Když se dostanu do úzkých nebo do nové situace, taky mi tam naskočí direktivní přístup. Ale je to o tom si říct: stop – jak to můžu udělat jinak? Když budu dětem dávat instrukce, co mají dělat, jak se naučí zodpovědnosti?
Celý článek na www.rodicevitani.cz
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
