„Ty nejpodstatnější věci je možné hodnotit, ale není možné je kvantovat,“ říká Milan Hejný, se kterým se vzdělávají děti už na 750 základních školách.
Když šel Milan Hejný kdysi učit, bylo jeho cílem vyhrát všechny matematické olympiády. Jeho otec mu ale dal radu: Hleď, aby tvoje snaha udělat z nich matematiky nebyla vyšší než tvoje snaha udělat z nich slušné lidi. Profesor, jehož metodou se učí matematika už téměř na pětině tuzemských základních škol, se jí evidentně řídí. Matematika je pro něj spíše prostředek než cíl. Boří přitom pravidla zažitá od Marie Terezie, není proto divu, že pro část matematiků, pedagogů i rodičů jsou jeho názory nepřijatelné.
Hejného metoda. Jak vůbec vznikla?
Mělo by se přesně říci metoda Víta Hejného. Já jen rozvíjím práci svého otce a snažím se ji šířit mezi lid, což jemu dopřáno nebylo. Učit mohl na Slovensku jako Čech za ztížených podmínek – on třeba nemohl být kantor v tom městě, kde žila rodina, na to byl tenkrát zákon. Čili táta učil v Nitře a my jsme bydleli v Martině. On měl smůlu, že žil ve dvou totalitních režimech. Jeho myšlenky, které nemohly vycházet a které my dostáváme do reality, rozhodně však nebyly jenom o matematice. Nekladl si otázku, kdo má pravdu, ale jak je vyřešit, aby z toho dítě prosperovalo, nebylo blokováno a rozvíjelo se. Dítě u něj bylo na prvním místě.
To je myslím i dnes aktuální otázka. My stále považujeme za nejdůležitější výsledky v nějakých testech.
Společnost je nastavena na kvantitativní ukazatele, a tím pádem ty nejpodstatnější věci nevidí. Ty nejpodstatnější věci je možné hodnotit, ale není možné je kvantovat.
Co je tedy podle vás ve škole podstatné?
Já jsem u cílů matematiky řekl, že znalosti jsou na čtvrtém místě, na třetím místě jsou schopnosti kognitivní – myšlení a způsob myšlení, na druhém místě jsou schopnosti sociální a na prvním místě je vztah k matematice a k intelekční práci vůbec. Jak budete hodnotit vztah?
K matematice obecně špatně. I podle zjištění České školní inspekce ji děti nemají rády…
Poznat se to dá celkem snadno. Když pět minut před koncem hodiny děcka už koukají na hodiny, nebo naopak když zvoní a děti běží k paní učitelce a škemrají: Paní učitelko, ještě bych chtěl takovou úlohu, jaká byla o těch koních. To je pro mě podstatné.
To se obávám, že pro některé profesory není vůbec podstatné. A když jim řeknete, že znalosti jsou na čtvrtém místě, asi skáčou do stropu.
Umět testovat a umět učit není to samé. Co se tomu klukovi odehrává v hlavě, neví. Vyřešil tu úlohu, nebo nevyřešil. To je pro něho rozhodující. Ale jaký z něj bude člověk, to je to motto. ...
Jenomže to se dostáváme k tomu, že to není spor o Hejného metodu, potažmo o matematiku, ale o to, co má škola dělat, jak má učit, co je vlastně její poslání.
Bohužel zde máme veliký dluh a vinna je celá společnost.
Já jsem byl překvapen v roce 2007, když jsem poprvé takovou učitelku uviděl. Vlastně jsem jí nemusel nic radit, bylo to v ní. Ona se nedívala na matiku, ona se dívala na děti. Byla divák ve své třídě. A když viděla, jak je ty naše úlohy baví, nadšeně nám o tom referovala. ... Bohužel do toho vstupuje dosti negativní prvek, kdy ředitelé svým učitelům Hejného metodu nařizují.
Proč?
Tím je to zabité. Podstata té metody je demokracie – já žáka nenutím, ale ani toho učitele tím spíš nesmím nutit. Teror, který učitelé pouštějí na žáky, nevychází od učitelů, vychází od inspekce, od ředitele, který tlačí na učitele. Učitelé jsou s prominutím podělaní a domnívají se, že čím větší tlak vytvoří, tím budou u vrchnosti lépe hodnoceni.
Mého známého, profesora matematiky na americké univerzitě, hrozně rozčiluje to vaše: neprozrazuj moudra. Jak může průměrné školní dítě samo přijít na to, jak se určují kořeny kvadratické rovnice? Takže kde to „neprozrazuj moudra“ skončí a přepnete do učení?
Toto je choulostivá otázka. Jak dítě objeví, že se dvojka píše takhle? Ale to též není matematika, to je konvence a všechny konvence my dítěti řekneme.
Uvedu konkrétní příklad: mám čtverec, ten má úhlopříčku. V běžném vyučování nakreslí paní učitelka čtverec na tabuli a řekne: Děti, tohle je úhlopříčka, pamatujte si. U nás v první třídě děti dostanou papírové čtverce a mají je přeložit na půlky. Polovina dětí ví, co se chce, polovina to odkouká od kamarádů. A oni to buďto přeloží, že vznikne obdélník, nebo že vznikne trojúhelník. Paní učitelka se ptá: Co je správně? Děti chvíli přemýšlejí, dohadují se a pak usoudí, že obě řešení jsou správná. A teď paní učitelka vezme ten čtverec od Mařenky, rozbalí ho, takhle a podívejte, jak to ta Mařenka krásně udělala, jí ta úhlopříčka jde z jednoho vrcholu přímo do druhého vrcholu. Použije slovo úhlopříčka a neříká toto je úhlopříčka. Toto je zcela přirozené pro děti, takto se dozvědí slovo úhlopříčka, to tomu dítěti musím říct. Ale ten jev, ten dítě objevilo samo tím, že papír přeložilo a vidí, že ta úhlopříčka je osou souměrnosti, že jsou to stejné části. Tyhle věci vidí a slovo úhlopříčka dítěti řeknu.
...
K čemu to vlastně dnešnímu člověku je, budovat si vztah k matematice, když všecko někdo spočítá, mám kalkulačku, vše je na Googlu, nějakých pár chytrých matematiků vše naprogramuje… Proč ji vlastně potřebuji?
Matematika je ten vehicle, který pomůže tomu, aby mi to opravdu myslelo.
Je matika k rozvíjení myšlení vhodnější než třeba čeština?
... Matematika je nástroj, který pomáhá myslet. A on pomáhá myslet ekonomovi i právníkovi. Sledoval jsem, jak každou chvíli měnili zákony, protože právníci mnohdy neovládali logiku. Na té matematice učíme i nepodléhat hloupé reklamě, učíme porozumění textu.
...
Jak dlouho trvá naučit vaši metodu učitele?
Když jsem začal s tou první paní učitelkou, jak jsem o ní říkal, ona tak byla zrozena, ona to chytla a uměla. Jiná paní učitelka se chce metodu naučit a nejde jí to a nejde a je z toho nešťastná. Má strach. Uvnitř některých učitelů je blok. Někteří učitelé učiteli být nikdy neměli. To musí být sebevědomá osobnost, on nesmí mít strach. Když ten učitel má strach…
...
Děti už v první třídě při počítání vytleskávají…
Rytmus je základ aritmetiky. Učitelům říkáme, aby děti v první třídě hned z kraje září vytleskávaly při počítání. Když vidím, že Toník a Mařenka ťapkají jinak, musím se na ně soustředit, protože když jim ten rytmus nenahodím, budou mít velké problémy.
Jak vnímáte ten příval kritiky, který se na vás v posledních měsících snesl?
Mě osobně to nerozhazuje. Nemohu ale říct, že je mi to fuk, protože je mi líto každého, koho naštvu, a já jsem je zřejmě naštval, ale to nebyl můj cíl je naštvat. Můj cíl je dát radost dětem, učitelům, rodičům.
Vyčítají vám, že neumějí děti násobilku.
Ano, to je pravda. Kdy vy jste naposledy použila násobilku?
Když jsem se ji učila s dcerou.
Oni se ptají, jak zjistíte, kolik je sedm krát osm a nemáte u sebe ani kalkulačku, ani mobil, co budete dělat? No tak si sedmkrát napíši osmičku a sečtu. Oni si neuvědomují jednu věc. Robotika všechno změní. Všechno jde strašně rychle vpřed.
Vy říkáte něco, co společnost ještě nechce přijmout, není na to zralá, proto ji tak hrozně iritujete.
Když Darwin přišel s tím, že člověk pochází z opice, Timesy dělaly karikatury, že asi pan Darwin pochází z opice… No a pak se ukáže, že měl pravdu.
Já tam mám ještě jednu námitku kolegy matematika, který mluví o abstrakci v matematice. Říká abstrakce v matematice je jedna z největších hodnot.
Má pravdu.
Protože něco je x y – dokáže to aplikovat do neznámého prostředí, ale vy tu abstrakci odstraňujete konkrétními příklady: myška je jednička, dvojka žabka…
Ano, je to tak. Protože nechceme, aby ti nejslabší žáci začali trpět komplexem méněcennosti, chceme, aby něco uměli. Abstrakce ale v našich učebnicích je, není ovšem povinná.
Nejlepším důkazem bude teď učebnice G, která je pro špičky. My si dobře uvědomujeme, že to G použijí dvě procenta dětí, ne více.
Chápu. Proč tedy na abstrakci matematici trvají?
Oni k ní byli disponováni geneticky a jejich spolužáci, kteří toho nebyli schopni, byli pro ně méněcenní tvorové. Ale to je silně asociální chování. Jeden z těch vynikajících matematiků, který tvrdí, že Hejný způsobuje u dětí poruchy, pohrdl rozmluvou s kolegou, když zjistil, že je profesor pedagogiky.
Celý článek naleznete v Euru ze dne 11.6.2018 na stranách 14-17, případně na www.euro.cz.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
