Že učení je mučení? Kdepak, existují výjimky potvrzující pravidlo. Učení může být i zábava a potěšení, když se ho chopí člověk, který to má prostě v krvi. Dělá to s nadšeníma hledá i jiné možnosti a způsoby, jak dětem předat lásku k vědění a poznávání.
Počítání bylo jeho vášní, už když byl kluk. Celé dny prý přemýšlel nad příkladem a bavil ho pocit, kdy tušil, že řešení je blízko. „Jinak jsem byl neposeda. Na vysvědčení jsem měl pod sebou pochvalu za matematické soutěže a pod ní důtku za lumpárny,“ vzpomíná na svá školní léta Tomáš, který měl štěstí na matematikáře. Pan učitel nad ním držel ochrannou ruku. Snad i díky němu se vydal na dráhu kantora, a letos dokonce získal oceněnění Global Teacher Prize.
Jako čerstvý absolvent Tomáš učil klasicky – vysvětlit a procvičovat. I když si myslí, že byl dobrý učitel i té „normální“ matematiky, hledal způsob, jak žáky více strhnout pro nadšení z objevování řešení. Před čtyřmi roky absolvoval seminář o Hejného metodě, která odpovídala tomu, co hledal. „Matematika by měla člověka naučit řešit problémy, aby měl chuť udělat intelektuální krok.“ Hejného metoda v chuti po vědění děti podporuje. „Je názorná, nejprve v praxi ukáže matematický pojem a teprve pak ho pojmenuje. Děcko se učí zážitky,“ objasňuje Tomáš Chrobák. Líbí se mu, že se mění i role učitele. „Už nejsem opravující bůh. Dřív jsem děti hned upozorňoval na chybu. Teď to nechám na třídě, on se dříve či později někdo ozve. I ostatní začnou hledat, co je špatně, rozpoutá se diskuse. Jsou v tom emoce a díky nim si věc zapamatují líp,“ tvrdí.
Hejného metoda je podle něj pro všechny žáky, ale přál by si, aby svůj přístup změnili i učitelé. „Věřím, že tento způsob výuky dává možnost pracovat na vnitřní motivaci dítěte. To je pro mě zásadní. Škola by neměla ubít to, co děti mají dány do vínku – přirozenou zvídavost.“
Celý článek naleznete v časopise Svět ženy, září 2019, strana 44 - 47.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
