To je kráva!

Jmenuji se Petr Mutina a jsem autorem knihy Osmička v žákajdě aneb Tajný deník učitele prvňáčků. Jsem kreativní snílek s ekonomickým vzděláním, s novinářskou i manažerskou praxí. V současnosti učím na ZŠ Praha – Lipence a jsem studentem Pedagogické fakulty UK v Praze. Ve volném čase se věnuji rodině - s manželkou Táňou mám dospělé děti Petru a Jakuba, psaní, vlastní dívčí fotbalové školičce a vedu balanční cvičení pro dospělé. S myšlenkami často v oblacích rád sním o hezkých věcech a prima světě plném pohodových lidí.

Nastoupil jsem do ranního poloprázdného autobusu. Na mé zastávce už nikdo jiný totéž neučinil, ani nikdo nevystupoval. Než jsem se stačil rozhlédnout, kolik že cestujících právě jede, uslyšel jsem hlasité: „To je kráva!“ Odkud to zaznělo? Zvedl jsem oči. Pár školáků posedávalo kolem. Dva úplně vepředu vedli vzrušenou soukromou debatu, která se prostě nedala přeslechnout: „To víš, že jo! Pes a beran jsou dohromady jedna kráva." Hned se mi ulevilo.

Tady se nenadává, tady se počítá! V matematickém prostředí Dědy Lesoně. „Nene, kráva je deset. Jako dvě kozy. A nejvíce je kůň. To je dvacet.“ Hmm, do dvaceti se počítá na konci první třídy. A tohle byli minimálně čtvrťáci. Mezi těmito zvířátky čísla nemají co dělat. Leč, jako při téhle matematice vždy, si každý může najít svou cestu k řešení. A snažit se děti přesvědčit o vlastní pravdě a vlastním postupu fakt nemá cenu. Nedává ani smysl přišpendlit na nástěnku tahák s přepočty, třeba kočky na dvojku, husy na trojku a tak podobně. To je nepochopení prostředí. Já tam dávám rovnice s ikony zvířátek. Tím pádem i jistě vím, že mezi nimi není vůl. Ještě, že tak. Nemusím se obávat, že se v té záměně, o kterou ve zvířátkách Dědy Lesoně jde především, objeví nějaká nálepka pro učitele. A dál se můžu na své cestě zabývat tím, kolik lidí z autobusu vystoupí na konečné, až se zase dveře otevřou.

Přečtěte si více o dědovi Lesoňovi.

Pakliže budete mít jakýkoli doplňující dotaz napište naší