Milan Hejný vystudoval matfyz a plánoval se věnovat „vyšší matematice“, ale pak zjistil, že se jeho syn trápí v hodinách matematiky a rozhodl se nastoupit na jeho školu jako učitel. ... Co když ale rodič nemá možnost „zachránit“ své dítě ve škole sám?
Co byste poradil rodičům, kteří vidí, že se jejich dítě ve škole trápí s matematikou, ale nemohou to vyřešit tak jako vy v případě svého syna?
Matematika sama o sobě žádné trauma nevyvolává. Trauma vyvolává okolí, dospělí, nejčastěji rodiče. Protože mají jakousi představu, co by dítě mělo vědět. Často jsou to ale jen předsudky. To, co je podstatné, nejsou znalosti. ... Takže když dítě neprospívá, především je nutno ubrat tlak. Často příliš sledujeme výkony a málo si všímáme, co se v dítěti odehrává a jak se cítí.
Třeba, že do první třídy nastoupí natěšené a během půl roku vyhoří…
To je hromadný jev, to je zákonité. Je to dáno tím, že nemá prostor objevovat věci samo. ... Děti přejdou na paměťové zvládnutí těch procedur, které jim ukazuje paní učitelka. Když jim dáte sloupeček sčítání a odčítání, tak to brilantně udělají, protože to, že pět a sedm je dvanáct, to není přemýšlení, to je paměťový úkon. Ale podstatu toho, co dělají, neznají. Když jim dáte slovní úlohu, u které se musí myslet, tak s ní nehnou.
Co s tím?
Rodiče by měli analyzovat celou situaci, najít faktory, které ten útlum způsobují a snažit se ho vyrovnat domácím vztahem s dítětem. Druhá možnost je chytit dítě a dát ho do jiné školy. ...
Jedna z výtek vůči Hejného metodě matematiky bývá, že rodiče nerozumí domácím úkolům, a tak s nimi nemohou dětem pomoci.
To nejlepší, co mohou dětem dát, je to, že budou zvědaví a budou se zajímat. „Co ty se v té škole učíš? Co je tohle? To jsou pavučiny? A jak se to řeší?“ Dítě, když to rodičům vykládá, znovu prožívá radost z toho, že to vyřešilo. Takže až to vysvětlí mamince, pošlete ho ještě za babičkou. A když budete poslouchat, zjistíte, že pro babičku to vypráví ve vylepšené formě. ... Ptejte se dětí, na co chcete, ale nic jim nevysvětlujte.
To asi neplatí jen pro matematiku?
Matematika je na vrcholu těch poznávacích procesů, které mají základ ve vyplývání, v tom, že z něčeho něco plyne. A má obrovskou výhodu, že faktografie je strašně málo. ... Matematika silně rozvíjí oblast implikace a kauzality. Když dětem tu kauzalitu předem vyzradíte, místo aby si na ni přišly samy, ochudíte je o tento rozvoj.
Jaký je váš názor na domácí úkoly?
Záleží na tom, jestli je kvůli nim dítě pod tlakem. Tradiční škola dává úkoly povinně a kontroluje je. A když ho dítě nemá, tak dostane za trest ještě nášup. ... Ideální je, pokud se dávají úkoly volně – kdo chce, řeší, kdo nechce, neřeší. Jsou totiž i děti, které domácí úkoly chtějí.
A když je chtějí, tak je mají dostat?
Ano, to jsem řešil tak, že na nástěnce byl seznam různých úloh a oni si mohli vybrat. A když někdo nějakou vyřešil jako první, tak k tomu připsal své jméno. ...
Co si myslíte o známkování?
Já jsem jako učitel známkovat musel, tehdy to bylo povinné. Napravoval jsem to aspoň tím, že jsem známkám záměrně nepřikládal žádnou váhu. ... Vybavuju si jeden krásný výrok dítěte v 5. třídě: „Mohl bych mít lepší prospěch? Mohl. Třeba kdybych se učil ty blbosti z biologie. Já se ale raději učím angličtinu, to budu v životě víc potřebovat.“ Tam vidíte hluboké porozumění pro strategii života. Rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti měly samé jedničky, tu strategii života nemají. Nevidí dost do dálky.
Hejného metoda klade vedle matematiky obrovský důraz na rozvoj sociálních dovedností. Proč je schopnost spolupracovat důležitější než složené zlomky?
Protože to je něco, co ovlivňuje charakter celé společnosti. Mě houby zajímá, jestli poslanec umí vyřešit úlohu pro sedmou třídu, ale zajímá mě, jestli je to egoista nebo člověk, který chce pomoci druhému. To je rozhodující. Matematika k tomu může přispět tak, že učí děti mít radost, když jinému člověku udělají radost. ...
Celý článek naleznete na www.rodicevitani.cz
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
