„Na prvním stupni mi matematika nešla, měl jsem trojky,“ přiznává Milan Hejný. „Moje matematické myšlení udržoval otec svou vlastní metodou, dost odlišnou od klasické matematiky ve škole.“ Právě tátův přístup, zaměřený na rozvoj schopnosti myslet, se stal základem mimořádně úspěšné metody matematiky, kterou přijala za svou už pětina českých škol. A co ještě dala profesoru Hejnému škola? „Naučila mě žít v totalitě,“ říká.
Škola – šťastné roky, nebo utrpení?
Byly tam chvíle velké radosti i chvíle smutku nebo zklamání. Ty radosti vyplývaly nejvíc z přátelství, která jsme si tenkrát vytvořili mezi chlapci. Celé to bylo silně ovlivněno totalitou, ve které jsme byli, a tím, že naše rodina byla na černé listině. Už od třinácti čtrnácti let jsem se učil, že před určitými lidmi se to a to nesmí říkat. Vytvářela se tím jakási komunikační schizofrenie. Otce honila STB, každou chvíli ho vyslýchali a abych vůbec mohl pokračovat na gymnáziu – to byl začátek padesátých let – tak jim musel něco podepsat.
...
Byl jste šprt nebo lajdák?
Spíše lajdák. Šprtem jsem se stal, až když se blížila maturita, protože jsem se obával ruštiny.
...
Co vás ve škole bavilo a nebavilo?
Matika mě na gymnáziu už taky bavila a měl jsem skvělého profesora, který se mi osobně věnoval. Na základní škole mi nešla, měl jsem trojky. Tedy ta školní matematika. Já jsem to měl takové zvláštní – měl jsem matematiky dvě: tu školní, ta mi nešla, a tu tátovu, a ta mi šla. Pro mě to byly dva různé světy, on mi tvrdil, že jsem dobrý, ale známky byly špatné. Až na měšťance neboli druhém stupni, když přišly zlomky, tak se ukázalo, že já do nich vidím, kdežto pro kamarády to bylo číslo nahoře, číslo dole a mezitím ta čárečka.
...
Která zkušenost byla ve vašem životě nejpřínosnější?
Otec. Jednoznačně otec. Já jsem jeho produkt, odvar, Pinocchio, kterého si vyřezal. Jen mám obrovskou výhodu, že žiji v lepší době. Otec byl génius, ohromně vzdělaný, skvělý psycholog, velmi sugestivní člověk. Víte, mít takového otce znamená, že jste absolutně v jeho duševním područí až do smrti. Všechny myšlenky, které jsem od něj převzal, všechny fungují. Samozřejmě takové věci jako sklon k nepořádku, to do toho dědictví nepatří.
Hejného matematika se zrodila v jeho hlavě už před druhou světovou válkou. Já jsem ji rozvíjel – dokud žil, tak s jeho pomocí. Na jeho radu jsem šel učit do školy, kam chodil náš syn, když se ukázalo, že trpí při matematice. Tam vlastně začala moje didaktika, z níž je dnes Hejného metoda. Otec se chodil na moje hodiny dívat a dal mi třeba skvělou radu: vést si deník o překvapivých momentech z vyučování. To je teď můj poklad, z nějž čerpám.
...
Celý článek na www.rodicevitani.cz
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
