Růstové myšlení žáků se pozná podle jiskry v oku. Takové děti se nebojí dělat chyby, říká učitel matematiky Tomáš Chrobák
Učíte na běžné venkovské základní škole. Jak moc se konkrétně vaši žáci hrnou do učení?
Potkávám dva typy dětí. Některé si chodí s jiskrou v oku pro další úlohu či i pro vysvětlení, necítí se jako poražení, když něco nevědí. Takové dítě se hned tak nevzdá, do práce se zakousne, dokáže zdolat překážku, učí se s chutí. To mu bude v životě pomáhat. A pozor, zažil jsem to i u slabších žáků! A pak jsou děti, jimž se do ničeho nechce, nevěří si, a to včetně těch, které mají dobré předpoklady.
Jak se projevuje fixní myšlení učitele ve vztahu k žákům?
Hodně se toho dá pokazit, když učitel bazíruje na tom, že existují talenty a netalenty a nálepkuje. Trousí před dětmi věty „ty jsi na tu matiku dobrý“ nebo naopak „ty na tu matiku prostě nejsi“. Nebo si myslí, že „tohle moje třída nedokáže“. Což se pak opravdu stane, je to sebenaplňující proroctví. Nebo děti sráží neférovým porovnáváním: „Honzo, dívej na Petra, ten už to má hotové!“
Někdo by princip růstového myšlení mohl ale shodit ze stolu s tím, že každý žák je přece jiný, že každý nemůže být Einstein a celá ta teorie růstu inteligence díky snaze je spíš zbožné přání než realita…
Nikdo netvrdí, že každý může dosáhnout čehokoli. Psycholožka Carol Dwecková ve své knize Nastavení mysli jasně varuje před nepochopením té myšlenky. Ona říká – a to je prostě fakt – že potenciál daného žáka přesně neznáme, nemůžeme ho předvídat. Úspěch je opravdu do velké míry spojen s něčím, co se dá nazvat nastavení mysli, a s tím souvisí houževnatost, schopnost vytrvat, nevzdat se.
Také se v té knize dočteme, že známka ukazuje, jak si žák právě stojí, ale ne, kam až může dojít. Moderní pedagogika nemá známkování ráda, protože dětem fixuje nastavení mysli?
Jsem přesvědčený o tom, že známky zmenšují u žáků chuť do skutečné práce. Nejen špatné známky, ale i jedničky.
Jaká byla vaše cesta k prvnímu místu v národním učitelském ocenění Global Teacher Prize? Taky cestou pokusů a omylů?
Jednoznačně. Z matematiky jsem na druhém stupni měl jako nejlepší známku dvojku a státnice z matematiky jsem udělal až napodruhé. Jako učitel jsem ale už připravil několik vítězů matematických olympiád. Za maturitní slohovou práci z češtiny jsem dostal pětku – a teď mě zvou do televize, abych tam vyprávěl o tom, jak učím.
Tomáš Chrobák
Lidové noviny, 7. února 2023, strana 11
Celý rozhovor si můžete přečíst také na Rodiče vítáni.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
