Metodou profesora Milana Hejného učí matematiku už přes sedm set padesát z více než čtyř tisíc českých základních škol, letos ukončili základní docházku první žáci, kteří pilotně používali nové učebnice i na druhém stupni. I když zájem o výukovou metodu stále roste, profesor Hejný upozorňuje: „Aplikovat by ji měl jen učitel, jenž má děti rád a respektuje jejich intelektuální autonomii.“
Z jakého důvodu nejsou nové učebnice pro druhý stupeň tradičně rozděleny podle ročníků, ale nesou označení podle písmen abecedy?
Tímto krokem se snažíme bojovat proti stresu, kterému jsou učitelé vystaveni. Pedagog má učebnici pro šestý ročník, už máme hnedle březen a on ještě není ani v polovině knížky, a to ho znervózňuje. Jakékoli stresy jsou velkým nepřítelem vzdělávání, proto jsme učebnice označili písmeny. A až D už jsou dokončené, v přípravě jsou ještě E, F a G. Žák, který zvládne učivo do E, má znalosti absolventa základní školy. F je pro osmiletá gymnázia a G je taková třešnička na dortu. Dobře si uvědomujeme, že G bude číst jen několik málo dětí, protože tam budou těžké úlohy.
...
Jaký typ učiva zahrnuje učebnice G?
Podle mých zkušeností jdou experti ve vývoji skokově a nepotřebují další znalosti, ale úlohy. Proto bude G narváno úlohami různé, i velmi vysoké náročnosti. Budou v něm dokonce i problémy dosud neřešené nikde ve světě, protože myslíme i na děti, které mají hlubší znalosti, než má učitel.
...
Proč jste se rozhodli přepracovat již hotové učebnice pro první stupeň?
Učebnice se musejí obměňovat a první stupeň píšeme z gruntu nanovo, protože bylo potřeba udělat mnoho fundamentálních změn.
...
Například?
V původních učebnicích jsme zavedli prostředí, které jsme nazvali krokování – dítě chodí buď po krokovacím pásu, nebo po schodech. Potom jsme zjistili, že to není jedno prostředí, ale de facto prostředí dvě. Buď se jenom krokuje a místa nemají adresy, anebo se chodí po schodech a ty adresy mají – je to jednička, dvojka, trojka, nula, minus jednička, minus dvojka a tak dále. Ukázalo se, že jedno prostředí dává jiné možnosti než druhé, ale když je potom dáme dohromady, což se odehraje ve druhém ročníku, žákovi to umožní suverénně zacházet s obtížným pojmem minus před závorkou.
Další novinkou je změna gradace úloh. Někdy jsme měli úlohy A, B, C, přičemž A a B jsou jednoduché a vyřešili je všichni, ovšem C nevyřešil nikdo, což je obrovský rozestup v obtížnosti, který jsme si neuvědomili. Když nás na to učitelé upozornili, posunuli jsme úlohu C až na pozici E a doplnili jsme další úlohy.
Na druhém stupni se děti ve třídách různě promíchávají a může se stát, že část dětí vaši metodu zná a zbytek ne. Jak mají učitelé postupovat?
Když do šestého ročníku pedagog dostane třeba jen pět dětí, které naše učebnice mají už od první třídy, musí všechny nováčky s metodou seznámit a současně zajistit, aby se tato pětice nenudila, což není jednoduché. Naše vize je, že až budou učebnice druhé generace 1 až 5 hotovy, naváže se na ně už přímo a budeme předpokládat, že žáci, kteří přicházejí, je už znají.
Máme jakési představy i o tom, jak to udělat v přechodovém období, a to díky zajímavým zkušenostem. Rodiče se přestěhují například z Pelhřimova do Ústí nad Labem a dítě přijde ze čtvrtého ročníku tradiční školy do té naší. Samozřejmě kouká a vůbec neví, která bije. Spolužáci se ho ujmou a do Vánoc všechno umí. Ani jsem tomu nechtěl věřit. Když jsem se to dozvěděl poprvé, řekl jsem: To dítě hlídejte, vždyť je to génius. Jenže ono nebylo génius, totéž se zopakovalo ještě zhruba pětkrát šestkrát. Z toho plyne, jaká je výuková síla kolektivu dětí, pakliže mezi nimi panuje dobrý duch.
...
Nejste zastáncem povinné maturity z matematiky?
Jsem velice proti, protože myslím na lidi, jako byl Antonín Dvořák, pro něž by u maturity mohla být matematika nepřekonatelnou překážkou. Nepochybuji, že by se z něho ten geniální hudební skladatel stejně stal, ale kolik energie, kolik vnitřní síly musí mladý člověk vynaložit na překonání těchto překážek? A jestli umí kvadratickou rovnici, nebo neumí, je naprosto nepodstatné. Mí kolegové-matematici však tyto mé buřičské řeči slyší neradi.
Propracované učebnice jsou jedna věc, tou druhou je učitel, který je používá. Jakou roli hraje ve vaší metodě?
Jeho role je klíčová. Ještě před osmi lety jsem psal na žádost kantorů dopisy ředitelům, aby je nenutili učit podle našich učebnic. Vysvětloval jsem, že podstatou metody je demokracie a radost z práce. Jestliže ta schází, je to kontraproduktivní.
...
Podmínky, rozhodující o kvalitě učitele, jsou podle mě dvě. První je, že učitel musí mít děti rád, což se pozná tak, že se na hodinu těší. Druhou podmínkou je, že dítě respektuje. Žák musí mít intelektuální autonomii.
Nakolik se s vaší metodou seznámí již studenti pedagogické fakulty?
Každý, kdo absolvuje na PedF UK primární pedagogiku, může podle naší metody učit, protože ji umí a má ji teoreticky i prakticky zvládnutou. Pokud jde o druhý stupeň, tam je situace jiná. Jednak ještě nebyly k dispozici učebnice, jednak ne všichni kolegové sdílejí stejné nadšení pro tuto metodu.
...
Odezvy ale máme i ze zahraničí, například z Anglie, Švédska, Itálie či Polska, odkud se dokonce profesorka Edyta Gruszczyk-Kolczyńská teď přesouvá do Čech. Ve Varšavě skončí a přestěhuje se do vesničky u Rožnova, kde si koupila dům, aby mohla být s námi. Věřím, že díky lidem tohoto typu pronikne metoda ven.
Nové učebnice si vydáváte sami v rámci společnosti H-mat. Spolupráce s nakladatelstvím Fraus už tedy skončila?
Pan Fraus chtěl, abychom ve spolupráci pokračovali dál, ale za podmínek, které jsme nemohli akceptovat. Velice stručně řečeno, naše badatelská svoboda by byla omezena, takže jsme se nedomluvili.
Na trhu tedy budou najednou dvě verze učebnic – původní z nakladatelství Fraus a nové z dílny H-mat?
K tomu pravděpodobně dojde, situaci teď řeší naši právníci. Kdysi jsem vůbec nevěřil, že se knihy na trhu ujmou, a popravdě, v právních věcech se příliš neorientuji, takže jsem podepsal, co mi předložili. Smlouva ale pro nás byla nevýhodná. Navzdory těmto našim rozporům budu panu Frausovi vždy vděčný za to, že se učebnice opravdu vydaly a že investoval nemalé prostředky do prvních školení. Víc už se tím nechci zatěžovat.
...
Povedlo se vám už vychovat si následovníka?
Teď spolupracuji se skvělým matematikem, píšeme spolu učebnici. Pavel Šalom za mnou po jedné mé přednášce přišel, že se mu to líbí a chtěl by s námi spolupracovat. Zná výborně matematiku a má pro děti cit. Respektuje autonomii dítěte a to je na tom to nejcennější. Takže věřím, že bude pokračovat dál, i kdybych já skončil. A potom jsou tady mí standardní spolupracovníci Darina Jirotková, Jana Slezáková a nově třeba Václav Strnad, další je má vnučka (Anna Kuřík Sukniak, pozn. red.), která to krásně umí s dětmi. A dnes již i desítky skvělých učitelů.
Takže pokračovatelé tady jsou a pak existují další lidé, kteří mi píší poznámky ke knížkám, kde by co doporučovali změnit. Řekl bych, že jsou takové dva tucty kantorů v Čechách, kteří jen nevezmou učebnici pod paži a jdou učit. Zamýšlejí se nad metodou a chtějí ji vylepšit. Nacházejí v ní chyby – a každý, kdo vám najde chybu, je váš člověk.
Celý článek naleznete ve Foru 39/2017.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
