Prof. RNDr. Milan Hejný, CSc. je známý matematik a odborník na didaktiku.
Dnešní článek však nebude o matematice, ale hlavně o tom, jak děti naučit mít radost z toho, co dělají.
„Dítě má radost hlavně tedy, když dokáže věci objevovat. My jim však spoustu věcí jen předkládáme," hovoří profesor Hejný. Důežité je dětem dávat přiměřené úlohy, to znamená rozlišovat, co které dítě dokáže zvládnout. Pro jedno dítě může být jedna úloha lehká, pro jiné už to může být úloha těžká. Je načase, aby se ve školách začal reálně uplatňovat individuální přístup. Dítě totiž musí bavit samotný proces. My se však často orientujeme jen na výsledek.
...
„Láska k dítěti nespočívá v tom, že mu chceme dát například čokoládu. Skutečná láska spočívá v tom, že se mu snažím porozumět," hovoří profesor Hejný. Je důležité, aby dítě vidělo smysl toho, co dělá. Pokud ten smysl nevidí, tak ho to nezajímá anebo zajímá jen velmi málo. Děti se musí k poznatku dopracovat vlastními silami, musí zjistit, jak na to a nestačím jim jen říct, jak to má být. Milan Hejný zdůrazňuje, že pokud učitel chce, aby jeho žáci doopravdy s chutí pracovali v hodině, nesmí jim skákat do řeči, nesmí neustále opravovat jejich chyby, nesmí od každého dítěte chtít, aby dosáhlo stejnou úroveň. Samozřejmostí by mělo být i to, že učitel má radost tehdy, když mají radost jeho žáci. Tato RADOST je nejsilnější motivací, která děti nutí konat dobro i v budoucnosti. A tím, že se učí navzájem, učí se i spolupráci. Profesor Milan Hejný též doporučuje učitelům, aby co nejvíc vkládali do vyučování různé příběhy. Díky morálním příběhům může učitel u dětí vzbuzovat soucit a empatii.
„Největší dar, který může dát učitel svému žákovi, je jeho čas."
- Milaj Hejný (profesor)
...
„V dnešní společnosti lidem chybí především chuť spolupracovat. Často nám chybí skutečné přátelství a skutečná radost pomáhat tomu druhému," upozorňuje profesor Hejný. Právě třída je ta komunita, kde se přátelství a radosti dá naučit.
Milan Hejný je přesvědčený, že v dnešní době je dalekodůležitější, aby učitel měl rád děti, byl pracovitý a až na druhém místě by měli být jeho vědomosti z daného předmětu. Někdo přece musí dětem ukázat, že existuje i něco jiného, než jen soutěživost, soupeření, předhánění se, závist, porovnávání a podobně. „Myslím si, že kdyby se zvýšil počet učitelů, kteří by vedli žáka k radosti z radosti jiného člověka, situace v celé krajině by se změnila k lepšímu," hovoří profesor Hejný. A též je potřeba lidi učit opět pokoře. Na pokoru je potřeba se dívat jako na velkorysou vlastnost. ... Učitel je ten, kdo jim musí ukázat, že ve společnosti se můžeme mít rádi, můžeme si pomáhat a těšit se z této vzájemné pomoci.
Je to těžká úloha, protože hodnoty ve společnosti jsou nastavené jinak. Ale kdo má žákům ukázat lepší svět? Právě v tom by škola mohla mít velkou sílu. Záleží jen na nás, zda se pro takovýto způsob práce rozhodneme.
Celý článek na www.eduworld.sk
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
