Zasloužená radost z poznávání

Lidové noviny: Tablety samy školu nevytrhnou

Technologie dělají výuku zajímavější, ale klikání by nemělo nahrazovat mluvení 

Tablety do škol! hlásá ministerstvo školství. Slibuje si od informačních technologií zlepšení výuky a tím i připravenosti žáků na život v konkurenční společnosti. Je dokonce ochotné věnovat na vybavení v příštích letech nemalé částky. 

Aby bylo jasno: počítačové učebny ve školách už máme. V Česku je jen 0,4 procenta základních škol bez počítačové učebny, střední školy si bez ní už vůbec nikdo nedovede představit, většina jich má dokonce několik. 

Přibývají také interaktivní tabule a firmy se předhánějí v nabídkách stále modernějších typů. Například zástupce firmy Epson konstatoval, že osmdesát procent projektorů k interaktivním tabulím prodávají právě do škol. 

S tablety se teprve začíná. Většinou jsou to velké společnosti jako například Microsoft nebo Apple, kdo školám tablety zapůjčuje. Je to dobrý způsob, jak je naučit na své technologie, ale nic proti tomu. 

Na Základní škole Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem jich dostala učitelka třetí třídy Lenka Kremlíková pro osmadvacet dětí celkem čtrnáct, takže žáci pracují ve dvojicích. A nemůže si to vynachválit. "Namísto toho, abych psala žákům kartičky na procvičování učiva, vybarvovala je a stříhala, připravím si totéž jednodušeji přes program z EduBase. Kromě toho mi tablety pomáhají při uplatňování metody profesora Hejného, která je založena na tom, že dětem nedáváme ke každé úloze hned jediný návod řešení, ale máme je k tomu, aby napřed navrhovaly řešení svoje, třeba ve skupinách. V kombinaci s interaktivní tabulí, kde si s nimi potom můžeme hrát, porovnávat ta řešení a dopracovávat se toho nejlepšího třeba i skládáním jakéhosi puzzle, je to skvělé." Zajímavě se dá podle Lenky Kremlíkové pracovat i s češtinou, v níž lze skládat tvůrčím způsobem ze slov věty a z vět třeba i texty. 

Další školou, která ověřuje scénář tabletové učebny, je pražská ZŠ Lyčkovo náměstí. Loni dostala od Microsoftu zapůjčené tablety pro jednu třídu a vybavila jimi pátou, letos čtvrtou. 

Technika je radost i starost Ředitel Jan Korda vidí jako nespornou výhodu, že učitel může víc než dosud pracovat s individuálními schopnostmi a potřebami žáků. Nemusí dávat všem stejně těžké úkoly. Někteří mohou dostat zadání snazší, a když systém vyhodnotí výsledek jako správný, mohou si přidávat. Žáci se s tablety také učí předávat si informace a spolupracovat na projektech. 

Jan Korda si přesto nemyslí, že stačí nasadit techniku a výuka bude lepší. "V zásadě pořád záleží hlavně na učiteli," tvrdí. Zmiňuje i logistickou náročnost. "Když se dvěma žákům ze třiceti nepodaří přihlásit do sítě, je to problém," říká. "Ještě větší problém pak nastane, jestliže třeba dva zapůjčené tablety zmizí." 

Tyhle věci dělají starosti i řediteli pražské Základní školy Lupáčova Milanu Hausnerovi. "Když škola nakoupí třicet tabletů, učitel aby je pořád počítal, kontroloval a myslel na to, aby byly pořád nabité. Kromě toho je potřeba, aby byl neustále po ruce někdo, kdo vyřeší případný technický problém." Nabídek různých firem na servisní služby je podle ředitelových slov dost, jenže škola si nemůže dovolit platit za experta desetitisíce měsíčně. "Oni by chtěli tak padesát tisíc, my máme k dispozici pět," upřesňuje. 

Jinak je však Milan Hausner na výuku pomocí informačních technologií fanda. Není sice schopen garantovat, že se s jejím zaváděním zlepšují vzdělávací výsledky, rozhodně však trvá na tom, že se zvyšuje zapojení žáků do výuky. 

Když mluví, tak k displeji Když nás vezme ředitel Hausner do druhé třídy, je zřejmé, že hodina českého jazyka je daleko zábavnější, než si pamatujeme my, kdo jsme si museli ve škole vystačit s tužkou a křídou. Slova svítící na interaktivní tabuli v čele místnosti dávají dětem možnost řadit je pouhým dotykem podle abecedy, významu, vytvářet z nich věty, různě je měnit, případně vylepšovat. Také procvičování matematických příkladů se odehrává spíš jako zajímavá soutěž než jako zkoušení. Kromě toho, když žák udělá chybu, neslyší výčitku nebo kritiku. Jen slabé pípnutí, které znamená: oprav se. 

Pak ale přijde něco, co člověka trochu zarazí. Když ředitel přivede pět žáků šesté třídy, aby s pomocí velkého displeje prezentovali svou zprávu o nedávné návštěvě partnerské školy v Kladně, je tu jakási disproporce. Zatímco zacházení s technikou je pro šesťáky zjevně rutinní samozřejmostí, doprovodit prezentovaný obrazový materiál výkladem většině moc nejde. Nebo možná i jde, ale lze to jen těžko posoudit, protože je není skoro slyšet. Jak tak klikají, mluví nikoliv k publiku, ale zas jenom k té ploše, na níž se objevují obrázky. Kupodivu je nikdo neusměrní. Jako by bylo samozřejmé, že stačí, když si rozumějí s technikou. Nestanou se z našich dětí časem klikající opičky? napadne vás. 

Není to úplně ojedinělá obava. Jedna čtenářka, matka šestileté Julie, se nám před časem dokonce svěřila, že by pro dceru nejradši našla školu, kde se technika používá co nejméně. Je totiž přesvědčena, že dítě se má rozvíjet jinými prostředky než těmi elektronickými. Studie, které by se tímto fenomenem zabývaly, jsme přes značnou snahu zatím neobjevili. Výzkumy se většinou soustřeďují jen na nebezpečí plynoucí z internetu. Čtyřletý celoevropský výzkum EU "Kids Online", na kterém se za Česko podíleli vědci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, ukázal, že české děti patří v Evropě k digitálně nejgramotnějším a jsou schopné využívat pozitivních stránek světové sítě. Zároveň z průzkumu vycházejí jako nadprůměrně ohrožené riziky internetu. 

Aspoň jednu pořádnou větu Možná ale nejde jen o to, že by je mohl někdo mravnostně nebo jinak zneužívat třeba pomocí Facebooku, nebo o to, že se snadno dostanou k pornografii či pochybným hrám, že existuje elektronická šikana. V určitém ohrožení může být i něco zásadnějšího, totiž schopnost komunikovat v původním slova smyslu. 

Přibližně před týdnem bylo v diskusním pořadu České televize (Máte slovo) přítomno několik patnáctiletých žáků, kteří dostali možnost vyjádřit svůj názor na jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Smysluplných vět zaznělo z jejich úst minimum. Jako by ty děti byly zvyklé spíš než mluvit klikat, zaškrtávat nebo pohybovat slovy prostřednictvím dotyku. 

Znamená to, že škola v rozvíjení verbální komunikace selhává? Z osnov, neboli rámcových vzdělávacích plánů, které vytyčují cíle výuky, to rozhodně nevyplývá. Alespoň deklarativně se oficiální dokumenty k rozvíjení komunikačních schopností vehementně hlásí. Máme tu literární výchovu, dramatickou výchovu, mediální výchovu, pořádají se debatní soutěže. Přesto si s dnešními dětmi, přiznejme si, moc nepopovídáte. Pokud jim něco vyprávíte, drží přitom většinou v ruce mobilní telefon nebo tablet, jedním okem jej sledují a vypadají ne-li nepřítomně, tedy alespoň roztěkaně. Chtít po nich, aby vám něco vyprávěly ony samy, je už většinou úplně marné. A co je horší, nedělají to jen děti. Schopnost přemýšlet nahlas, sdělit zajímavý postřeh nebo vypointovat historku jako by se s používáním technologií vytrácela. 

Ostatně s tablety, počítači, případně chytrými telefony nepřicházejí děti do styku jen ve škole. Doma mají často vybavení ještě podstatně lepší, využívají je ovšem většinou k zábavě. 

V tom směru je zajímavý názor Víta Berana, ředitele Základní školy Kunratice. Ten říká, že je dobré, když se z tabletu nebo počítače stává prostřednictvím školy také pracovní nástroj, protože děti budou čas, který tráví u svítícího displeje střílečkami a podobnými aktivitami, muset omezit a věnovat jej i smysluplné a seberozvíjející činnosti. 

Pro výuku je podle Berana ale důležité, aby se tablet nepoužíval jen jako čtečka, která nahrazuje papír. "Potřebuje aktivní klávesnici, aby se s jeho pomocí dalo tvořit." Možná dojde i na "ICT free" Dodejme, že ještě důležitější je, aby se žáci učili komunikovat nejen s displejem, ale taky s živými bytostmi, tedy tváří v tvář lidem. Jinak se možná dočkáme doby, kdy mladší část populace nebude umět vyprávět bez obrázků ani obyčejný vtip. 

Není ovšem vyloučeno něco jiného: že se trend zase změní a současná poptávka po školách co nejlépe vybavených informačními technologiemi bude vystřídána naopak poptávkou po něčem, co se bude nazývat třeba "ICT free". Ostatně shora zmíněná matka malé Julie už s ní začala. 

Publikováno

18. 11. 2014

Kategorie

Doporučte tuto stránku svým známým:

Podporují nás

© 2019 H-mat, o.p.s.
Pro lektory Prohlášení o používání cookies