Zasloužená radost z poznávání

Katolický týdeník: Matematika je podružná. Důležité je dítě.

Unikátní metoda výuky matematiky, kterou profesor MILAN HEJNÝ rozpracoval, zažívá v současné době boom. K matematice má přivést i děti, které se tohoto předmětu dosud bály. A daří se jí to.

Vaše metoda výuky matematiky vyvolává nadšené reakce, ale také kritické ohlasy. Proč lidi tak rozděluje?

Je to nové. Myslím, že každá nová věc přináší podobnou polarizaci. Hodně vždy záleží na osobních zkušenostech každého člověka. Já byl vychován na Slovensku v Martině, kde panoval silný protimaďarský duch. Táta mi jednou vysvětloval, že na jihu, kde žijí Slováci a Maďaři pohromadě v jednom domě, vzájemnou averzi necítí. My na severu, kteří jsme znali Maďara jen z obrázků, jsme averzi cítili. Bylo to dáno tím, že když člověk něco nezná, bojí se, a je apriorně proti tomu. Při naší metodě výuky matematiky je důležité nikomu nic nenutit. Zažil jsem několik případů, kdy ředitelé viděli výsledky naší metody na sousedních školách, a proto svým učitelům nařídili, aby učili taky tak. Ale to je úplně špatně, protože podstatou Hejného metody je demokracie, svoboda učitele i žáka.

Dá se říct, že rozhodující je osobnost daného učitele?

Přesně tak. Osobně jsem přesvědčen, že je to velice účinná metoda a začínám věřit otci, který s touto metodou přišel jako první a dávno před svou smrtí tvrdil, že v průběhu padesáti let se stane běžnou po celé Evropě. Domníval se, že na stejné myšlenky přijdou i v jiných zemích.

S metodou přišel už váš otec Vít v padesátých letech a vy jste byl první, na kom ji „zkoušel“. Co je její podstatou?

Uvedu příklad. Když se vás zeptám, kolik máte v bytě oken, tak to pravděpodobně hned nevíte. Ale když si to představíte, tak mi po chvíli odpovíte. V hlavě máte totiž uloženo schéma svého bytu. Děti mají v hlavě také schémata. Naše metoda je na sebe napojuje a vyvozuje z nich v matematice obecné principy. Říkáme tomu vyučování orientované na budování schémat, protože to, co v hlavě dítěte budujeme, nejsou jednotlivá oddělená fakta, něco, co by si muselo zapamatovat, ale celá myšlenková schémata. A ta schémata žák, respektive celá třída, matematiku vymýšlí a tvoří.

V současné době se Hejného metoda objevuje v Itálii, Řecku, Finsku, Švédsku, Polsku, dokonce i v Kanadě. 

Ano, zemí, které s Hejného metodou koketují, je vícero. Problém při jejím vývozu je to, že se na ni někdy dívají jako na matematiku. Ta je ale podružná. Rozhodující je vztah učitel – žák. Matematici si to mnohdy neuvědomují, zaměří se na didaktiku, jak učit zlomky, trojčlenku... Neuvědomují si, že jejich úkolem není učit, ale dávat úlohy, pomáhat dětem, aby samy přicházely na to, jak úlohy řešit, povzbuzovat je a podporovat ty, které ztrácejí víru, že to zvládnou, tím, že jim dávají lehčí úlohy. Základem metody je, aby dítě pocítilo, že je úspěšné.

Dalo by se to aplikovat na ostatní předměty?

Myslím, že dalo. Jak dítě zažívá radost? Když něco objeví. Při výuce bychom měli dávat dětem šanci objevovat, zažít překvapení něčím novým. Matematika k tomu má úžasné možnosti, ale myslím, že i biologové, historici a další, mohou hledat to, co dítě přitáhne. Já bezpečně vím, co ho nepřitáhne. Třeba to, když budu chtít, aby jen opakovalo moje myšlenky, aby se učilo zpaměti hlavní města Evropy nebo stupnici tvrdosti, nebo násobilku. Když chci, aby se dítě něco naučilo, musí cítit touhu po poznání. Pak se to naučí rádo.

...

Kateřina Šťastná, Katolický týdeník, celý rozhovor v čísle 2017/37.

Publikováno

14. 9. 2017

Kategorie

Doporučte tuto stránku svým známým:

Podporují nás

© 2017 H-mat, o.p.s.
Pro lektory Prohlášení o používání cookies
První vzdělávací hra založená na Hejného metodě MATEMÁG  již k dostání!
Zavřít