Samotný konstruktivistický přístup, respekt k dítěti a jeho chybám a další principy metody mají svůj velký význam i nad rámec konkrétní aplikace metody v knížkách a cvičení v konkrétních prostředích. Celý ohlas
U našeho nadaného druháka řešíme, jak dál. Na domácí školu jsme před rokem a půl nesebrali čas a sílu, a místní škola se mezitím ukázala ještě horší, než jsme čekali. Nyní řešíme se školou nějaký individuální plán, ale je zřejmé, že to stejně musíme vzít hodně do vlastních rukou, aby Máťa neztratil zcela pozornost a nezanevřel na učení a objevování jako něco příliš jednoduchého a nudného, a s tím také nezačala jeho rebelie. Proto uvažujeme o Hejného metodě, jako jedné z možností. Po několika hodinách studia z internetu jsem dnes zkusil krokování, abych získal první představu, jak to může fungovat. Zapojil jsem Máťu (7) a jeho sestru (5). A nastalo několik momentů, které mi potvrdili, že Hejného metoda je skvělá cesta, a zároveň, že Máťa je po více než roce tradičního školství již nastaven jinak než jeho předškolní sestra. Probíhalo to ve zkratce asi takto: již po prvním či druhému povelu Máťa místo krokování šel "řešení" napsat a pro jistotu ho napsal římskými číslicemi. Po jednom či dvou dalších "příkladech" už Máťa převzal iniciativu a začal dávat povely sám, takže jsme si vyměnili role a já krokoval. Po každém našem odkrokování hodnotil slovem "správně". Bylo zajímavé srovnat, jak předškolák bezstarostně krokuje, zatímco druhák vše už rovnou v hlavě formalizuje do početních úloh. Minimálnvě v jednom případě předškolácké krokování už mělo výsledek, zatímco školák ještě v duchu ověřoval, zda je to správně. Už jsem zapsán na úvodní seminář základů Hejného metody v prosinci a těším se na to, co se sám naučím. Každopádně věřím, že samotný konstruktivistický přístup, respekt k dítěti a jeho chybám a další principy metody mají svůj velký význam i nad rámec konkrétní aplikace metody v knížkách a cvičení v konkrétních prostředích.
