Rozhovor Radky Hrdinové s Oldřichem Botlíkem.
...
Radka Hrdinová: Tím myslíte přijímací zkoušky na střední školy. Řada učitelů základních a středních škol po nich však volá s tím, že jen hrozba přijímacího testu přinutí žáky devátých tříd k práci ve škole.
Oldřich Botlík: To je učebnicový důsledek dlouhodobého působení vnější motivace. Dětem jde o známku – ne o to, co se naučí. Chtít to změnit v deváté třídě, po devíti letech v systému fungujícího na principu pochvala–trest, je skoro nemožné. Volání učitelů, které jste zmínila, je opravdu silné. Je však podle mého názoru hlavně otřesnou výpovědí o poměrech na jejich základních školách. Tito učitelé by měli raději přemýšlet, jak žáky něčím rozumným zaujmout.
RH: V čem konkrétně testy fixují, co je na školách špatně?
OB: Podívejte se na standardy vzdělávání, jsou to vlastně seznamy izolovaných kousků učiva. I když je v nich uvedeno, že cílem je naučit děti tvořivě myslet, hodně učitelů i rodičů to považuje za "omáčku". Maturitní a přijímací testy nezkoumají, jestli děti umějí myslet, ale zda dokážou rychle a bez chyby provést postup, který naprostá většina z nich v životě ani nebude potřebovat. Kolik z nich například po maturitě ještě někdy využije znalost výpočtu soustavy rovnic o dvou neznámých? Myslím jinde než zase ve škole.
...
RH: Není takovým řešením Hejného matematika, na kterou přechází řada základních škol?
OB: Mně se líbí, jsem zastáncem tohoto způsobu výuky, pokud ho učitel zvládá a umí ho. Tato metoda ale od učitelů chce něco, co zcela odporuje představám o "správné" výuce mnoha z nich. Zdržet se výkladu, nepoučovat, vést děti k tomu, aby samy ověřovaly své nápady a diskutovaly o tom, k čemu to vedlo. Už jen pracovní atmosféra a šum nabourávají těmto učitelům základní jistoty. Nemá smysl vnucovat tzv. Hejného matematiku všem, ostatně i profesor Hejný to neustále zdůrazňuje.
Celý článek v placeném archivu MF Dnes.
Práce s nadanými žáky od MŠ, přes 1. a 2. stupeň až po střední školy. Zúčastněte se seminářů v Praze.
